Hlavní strana

 

O mně

 

Pozorování

 

Fotografie

 

Vybavení

 

Astrosoftware

 

Zajímavosti

 

Aktualizace

 

Astronomie amatérsky

 

Orion, moje nejoblíbenější souhvězdí

 

Asi každý, kdo se trochu zabývá pozorováním oblohy, na ní má svá oblíbená místa nebo objekty.
Mohou to být objekty vzdáleného Vesmíru (tedy galaxie, hvězdokupy či mlhoviny), planety, komety, Slunce,
Měsíc nebo bezesporu mnohem větší (byť jen vizuální) oblasti nekonečna, souhvězdí. V různých ročních
obdobích můžeme na obloze pozorovat také různá, pro dané období typická, hvězdná seskupení. Na jaře
se Vám před očima proběhne Lev, v létě přelétává okolo Lyry Labuť s Orlem, na podzim zařehtá bájný
Paegas a zamává na něm jedoucí Andromeda a v zimě se opovažte přehlédnout krále nebe…Oriona.
 


Souhvězdí Orion


Notoricky známý tvar souhvězdí tvoří mimo jiné i dvě, podle mého názoru velmi známé, hvězdy. Nejedná se
ovšem o hvězdy orionova meče, ale o levé „rameno“ Oriona,
hvězdu Betelgeuse a pravou „nohu“, Rigela. Betelgeuse je hvězda nepředstavitelného průměru a velmi malé
průměrné hustoty. Také teplota této hvězdy „v důchodu“ není nějak vysoká. Jinak je na tom Rigel. Obr to je také, což o to, ale jeho teplota se od teploty velké Betelgeuse značně liší. Rigel je totiž modrý obr s vysokou
povrchovou teplotou. Už pouhým okem můžete rozeznat rozdíl v jejich barvách. Betelgeuse oranžová, Rigel
modrý až bílý.

 



Betelgeuse a Rigel


Někdy je Orion nazýván také králem mlhovin. A po právu. Vždyť  komplex mlhovin kolem orionova meče je asi nejfotografovanější částí oblohy vůbec. Mlhovina Plamínek, Barnardův oblouk ale hlavně temná mlhovina B33, nazývaná v Americe Horse head a u nás Koňská hlava. Však také připomíná šachovou figurku koně. Jedná se o oblak prachu a plynu, zastiňující vzdálenější mlhovinu IC434, která je na snímcích většinou červená.

Další difúzní kráskou je mlhovina NGC 2024, zvaná Flame nebula, česky Plamínek. Všechny tyto mlhoviny se nacházejí v těsné blízkosti levé hvězdy orionova meče, Alnitaku.

 



Orionův pás (zdroj: http://files.myopera.com/mariamagadalena/albums/30467/ )


Další z velmi často fotografovaných a také pro pozorování velmi vhodných mlhovin je tzv. Velká mlhovina

v Orionu, M42. Její typický tvar rozevřených křídel zná snad každý astronom na Zemi. Internet je přímo zaplaven fotografiemi této skvostné mlhoviny. V jejím středu se nachází seskupení čtyř jasných  mladých hvězd, nesoucích označení Trapéz. Všimnout si ho můžete už v malém dalekohledu při zvětšení zhruba 40x.

Poblíž M42 zahlédnete i její sousedku, mlhovinu M43. Ta je rozlohou mnohem menší a při pozorování také méně nápadná.

 

Další skupinkou mlhovin, tentokrát reflexních,  jsou NGC 1973, 1975 a 1977. Pozorování je obtížné. To se ovšem netýká mlhoviny M78, nacházející se asi v ¼ vzdálenosti mezi Alnitakem a Betelgeuse.



Mlhovina M42 od Martina Myslivce ( www.foto.astronomy.cz )


 

Poslední mlhovinou, o které se v tomto článku zmíním, je tzv. Barnardův oblouk. Všimnout si ho můžete na velmi temné obloze daleko od měst v dalekohledu  při malém zvětšení a se širokým zorným polem mezi Betelgeuse a Alnitakem.

 

Pokud Vám nevadí trochu zimy, určitě se na Oriona podívejte. Já, když přicházím pozorovat v mrazivém zimním počasí, nikdy se nezapomenu jako první podívat právě na toto souhvězdí a v duchu pozdravit majestátnost jeho dvou nejjasnějších hvězd, Betelgeuse a Rigela. Toulky v Orionu na tmavé obloze patří zatím k mým nejúchvatnějším zážitkům při pozorování noční oblohy. Projíždět jeho části od Betelgeuse až k Rigelovi je velmi zajímavé a měl by ho vyzkoušet každý pozorovatel vesmírných krás.



Fotografie Oriona od Libora Richtera (Biba75)



A jeden Orion ode mne


 

ASTROFÓRUM

ASTROUDÁLOSTI

ASTROPRODEJNY

ASTROFOTOGRAFIE