Astronomie amatérsky www.psmolly.xf.cz

Hlavní menu

O autorovi

Vybavení

Fotografie

Pozorování

Zajímavosti

Aktualizace

 

 

 

Články

Koupě dalekohledu

Filtry v astronomii

Vhodnost dalekohledu

Souhvězdí Orion

Refraktor z marketu

 

 

 

 

 

 

psmolly@seznam.cz

 

Jasná zimní noc

 

 

Den : 15. 12. 2006
Čas : 19:00-21:30
Objekty : KH ve Vozkovi, M31, M33, M81, M82, Geminidy
Přístroj : triedr 10x50, foto Canon EOS300D

 

Na dnešní pozorování meteorů mě vlastně vyhnalo pozorování z předcházející noci. Včera v práci jsem kolem 23 hodiny vyběhl ven do zimy vyfotografovat moje nejoblíbenější souhvězdí, Oriona. Při mrznutí u fotoaparátu (cca 20 min) jsem na obloze zaregistroval 8 meteorů, nepřesahujících jasnost 1mag. Byly rychlé, bílé barvy a až na jeden (nízko nad JZ) proletěly všechny v oblasti Býka a Oriona.

Toto krátké pozorování mělo tedy vinu na tom, že jsme se dnes po sedmé hodině večer s bratrem vybavili teplým oblečením, triedrem a fotoaparátem a vyrazili na blízkou louku za lesem.


Co nevidět můžeme vyrazit

 

 

Už cestou při pohledu nahoru bylo jasné, že bude velice jasná noc. Taková, jaká už dlouho nebyla. Hvězdy stály na nebi jako přibité, bez výraznějších známek „blikání“.

Konečně jsme dorazili na louku za les. Canonem EOS300D jsem exponoval oblohu v oblasti Býka, Persea a Cassiopei, Labutě i Blíženců, avšak žádný meteor se na čip nezachytil. Ono také nebylo divu. Od 19 do 20:30 jsme pozorovali a zahlédli 7 meteorů (převážně Geminid), které nebyly jasnější než cca 2,5mag.

Protože se meteorický déšť nekonal, bavili jsme se pozorováním známých deep sky objektů. Prvním byla téměř „zenitová“ galxie M31 v Andromedě. Na poměrně slušné obloze se ukázala nádherně se spirálními rameny ve tvaru protáhlé elipsy. Příliš nechybělo, aby se ramena dotkla okraje zorného pole. Snažil jsem se zpozorovat náznak tmavého pásu, který se promítá na jasné jádro, ale bez úspěchu. Bez problému byla viditelná i průvodkyně M110 jako mlhavé zjasnění mimo ramena M31. M32 jsem neviděl.


Býk a M45 při pozorování. ISO800, 446s, Photoshop, Neat image

 

 

A když už M31 tak i M33. Vzdálenost mezi oběma galaxiemi rozděluje jasná hvězda b AND přibližně na polovinu, tak není těžké ji najít. V triedru se ukázala jako mlhavé zjasnění na temném pozadí oblohy. Po chvilce pozorování se dal bočním pohledem zaregistrovat i náznak tvaru galaxie. Ne snad spirální ramena (na to je triedr málo), ale skvrna prostě nebyla kruhová.

U galaxií jsem ještě chvilku zůstal. Nízko na severozápadě položené souhvězdí Velké medvědice nám zprostředkovává pohled na dvojici sobě blízkých galaxií M81 a M82. V triedru jsou viditelné jako dva malé obláčky, u kterých lze jednoduše rozpoznat základní tvar. Zatím co M81 je větší a více „kruhová“, M82 je na první pohled protáhlá a jeví se jako velmi úzká elipsa menších rozměrů (odtud název Cigar galaxy).

Po shlédnutí výše uvedených galaxií jsem zaměřil triedr do souhvězdí Vozky (Auriga) a jal se hledat tři jasné hvězdokupy M38, M36 a M37.


Stromy nám zakrývaly pohled na jih

 

 

M38 je nejvýše položená a také rozlohou největší. S trochou fantazie připomínala 4cípou hvězdu. O něco nižší M36 je vizuálně menší, zato ale jasnější a více koncentrovaná kolem jádra. Na M38 bylo vidět rozdílnou jasnost vnitřních a okrajových částí hvězdokupy, u M36 jsem to nepozoroval. M37 se dost podobala M38, jen byla o něco větší a méně jasná. Její vzhled se asi nejvíce blížil známé „kulovce“ M13 v Herkulovi. Všechny tři hvězdokupy se tak tak vešly společně do zorného pole mého triedru 10x50.

V době, kdy jsem skončil pozorování ve Vozkovi už vyšla nad obzor Velká mlhovina v Orionu (M42). Pohlédl jsem na ni jen zběžně, protože její nízká poloha nedovolovala důkladnější pozorování.

Na meteory, které jsme šli dnes pozorovat, opravdu nebyl vhodný čas a tak jsme se po několika širokoúhlých expozicích Oriona vydali k domovu. Po příchodu domů jsem ještě vylezl na střechu za komín, lehl si na deku a pozoroval jen tak bez cíle prosincovou hvězdnou oblohu. Sever mi zakrýval les, ale…… na východě na mě zpoza lesa mával mečem Orion, nad hlavou se pyšnila svou krásou Cassiopea, aby se zalíbila blízkému Perseovi. To vše bedlivě sledovala Andromeda, trochu zamračena svou velkou mlhovinou a nad západem opouštěli onu milostnou scénu Labuť a Orel, oba skloněni hlavou k obzoru, aby snad nerušili svým pohledem majestátnou čtveřici bájných postav. Bylo něco málo po deváté hodině, když jsem se probudil z opojení nádherného večerního představení. Nezbývalo než opatrně slézt ze střechy a těšit se na další podobný zážitek pod hvězdami zářící oblohou.

 

 

Zpět na hlavní stranu